Vzduchotěsnost je základním standardem každého pasivního domu

19 Únor 2015
19 Únor 2015, Komentáře: Komentáře nejsou povoleny

Čím více je budova vzduchotěsná, tím méně logicky dochází k případným tepelným ztrátám, a tedy úniku tepla. Je jasné, že prioritou každého pasivního domu by mělo být to, aby byla vzduchotěsnost, tedy neprůvzdušnost co možná nejvyšší. Aby tomu tak skutečně bylo, je třeba svěřit se do rukou zkušených architektů, jejichž návrh bude plně vyhovovat právě standardům na co nejlepší vlastnosti konkrétního domů. Základem tak není jenom kvalitní izolace, ale třeba materiály, přičemž velmi preferovanou volbou jsou právě zděné pasivní doby, které v lecčem předčí tolik protěžované dřevo.

Neprůvzdušnost bývá na konci stavby měřena

Jelikož pasivní domy dnes mohou být díky dotačním programům vhodnou volbou pro cenově zajímavé bydlení, je samozřejmě dbáno na to, aby během kolaudačního procesu došlo i k tomu, že dům skutečně nutné požadavky splňuje, a je tak skutečně pasivní stavbou. Jakýkoliv nejenom špatně zvolený materiál, ale třeba i chybně odvedená práce mohou znamenat nejenom úniky tepla, ale třeba i nepříjemnou kondenzaci vody na rizikových místech. Ta se poté negativně podepíše na životnosti, a samozřejmě i případné statice domu.

1Návrh je tím nejdůležitějším

Vzhledem k výše uvedenému je tedy nutné spolupracovat se skutečně kvalitním architektem, který má se stavbou pasivních domů dostatek zkušeností. Jedině tak si můžeme být jisti nejenom správně zvoleným materiálem, ale i potřebnými vlastnostmi. Ty budou fungovat nejenom na papíře, ale díky kvalitním stavebním firmám také v reálu, o čemž se následně přesvědčíte při výsledném měření vzduchotěsnosti, která je poměrně náročnou zkouškou.

Aby výsledky byly skutečně co možná nejlepší, je určitě vhodné dodržet několik nezbytností, jako dokonalé utěsnění spojů u oken a potrubí, minimální vedení rozvodů ve vzduchotěsné vrstvě, nebo celkový koncept budovy, který má minimum problematických částí, kde by mohla být zvýšená rizikovost. Těmito částmi jsou třeba složité stavební detaily.

Kde jsou rizika největší?

Samozřejmě mnohé z vás jistě zajímá, jaká místa mohou být v tomto ohledu ty nejrizikovější. Ačkoliv každý z architektů realizujících návrh vašeho domu by o nich měl vědět, my si je pro jistotu zmíníme. Jedná se tedy o místa:

– Kde je střecha napojována na obvodovou zeď

– Kde jsou umístěny trámy a vazníky

– Kde jsou vnitřní zdi napojeny na zdivo obvodové

– Kde dochází k napojení obvodových zdí na podlahu

– Kde je zeď přerušena otvorem – dveřmi, okny

– Kde vedou rozvody tepla či vzduchotechniky jako takové

Obecně tedy platí, že v těchto místech je třeba nejenom navrhnout správné řešení, ale náležitě pohlídat to, aby samotní řemeslníci skutečně dodrželi ty správné postupy, a zamezili tak riziku vzniku netěsností vlivem nesprávného technologického postupu.

Comments are closed.